Slovo “skutečně” v názvu nejnovější knihy Václava Smila “Jak svět skutečně funguje: jak jsme se sem dostali a kam směřujeme”, dělá těžkou práci. Renomovaný energetik v něm implicitně používá myšlenku, že většina z nás je neinformovaná nebo se prostě mýlí v základech globální ekonomiky.
Jeho cílem je to napravit – znovu postavit do popředí materiály, a nikoli elektronické toky dat jako základní kámen moderního života -, a to především prostřednictvím zkoumání toho, co nazývá čtyřmi pilíři moderní civilizace: cementu, oceli, plastů a čpavku. (Výroba a používání všech čtyř v současnosti vyžaduje spalování obrovského množství fosilního uhlíku.) Což nás přivádí zpět k onomu “opravdu”. V kontextu Smilovy knihy, která vyjde 10. května, je toto slovo také výtkou těm, kteří volají po rychlé dekarbonizaci v zájmu boje proti globálnímu oteplování. “Nemluvím o tom, co by se dalo udělat,” říká osmasedmdesátiletý Smil, který mezi své četné obdivovatele počítá i Billa Gatese. “Dívám se na svět takový, jaký je.”
Jedním ze základních argumentů vaší nové knihy1 je, že k seriózní diskusi o energetické transformaci, která nás odkloní od spalování fosilního uhlíku, potřebujeme společné uznání materiální reality světa. Tedy uznání, že náš současný způsob života je na spalování fosilního uhlíku závislý. Myslíte si však, že dekarbonizace by měla být cílem? A pokud rychlá dekarbonizace není proveditelná, jaký je nejlepší způsob, jak přestat planetu ohřívat?
Nejdůležitější věcí, kterou je třeba pochopit, je měřítko. Energetická transformace, která se týká země s jedním milionem obyvatel, se velmi liší od transformace, která se týká národa s více než jednou miliardou obyvatel. Jedna věc je investovat několik miliard dolarů, jiná najít jeden bilion. V tomto bodě se nacházíme z hlediska globální civilizace: Tento přechod musí proběhnout v miliardovém a bilionovém měřítku. Nyní bychom podle COP262 měli do roku 2030 snížit emise oxidu uhličitého o 45 % ve srovnání s rokem 2010. To je nesplnitelné, protože zbývá pouhých osm let a emise stále rostou. Lidé si neuvědomují rozsah tohoto úkolu a stanovují umělé termíny, které jsou nereálné. Nyní k odpovědi na vaši otázku. Pokud vycházíte z toho, že oxid uhličitý je naším nejsmrtelnějším problémem, pak bychom samozřejmě měli dekarbonizovat úplně. Ale lidé říkají, že do roku 2050 – říkají tomu “čisté” emise uhlíku. I.P.C.C. neříkají nulové, ale “čisté nulové”. Ponecháme-li si tento polštář – jednu miliardu, pět miliard, deset miliard tun CO2, které budeme stále vypouštět, ale postaráme se o ně zachycováním uhlíku. Je reálné, že budeme sekvestrovat tak rychle a v takovém rozsahu? “3 Lidé tyto termíny nadhazují, aniž by se zamysleli nad rozsahem a složitostí problému. Dekarbonizace do roku 2030? Opravdu?
Chápu problém stanovování obtížných cílů, ale nejsou cíle nezbytné pro orientaci našich kroků?
Jaký smysl má stanovovat cíle, kterých nelze dosáhnout? Lidé tomu říkají aspirační. Já tomu říkám klam. Kujeme si další SUV,4 stavíme větší domy, chceme vynalézt nové techniky, abychom vyrobili více oceli. Ale potřebujeme toho všeho víc a většího? Nejsem proti tomu, abychom si stanovili nějaký cíl. Jsem pro realistické cíle. V tomto bodě však neustoupím. Je to zavádějící a k ničemu to neslouží, protože toho nedosáhneme, a lidé pak říkají: K čemu to je? Jsem pro cíle, ale pro přísný realismus při jejich stanovování.
Když mluvíte o SUV a stavbě větších domů, ve skutečnosti mluvíte o spotřebních rozhodnutích lidí. Myslíte si, že jejich změna je snazší cíl než dekarbonizace?
No, spotřebu lidí jsme změnili tím, že jsme jim dovolili mít jejich SUV. Můžeme lidi změnit i opačným způsobem. Mohli bychom říct, že pro záchranu planety by lidé měli jezdit menšími auty. Když budete jezdit menším autem, dostanete slevu. Pokud budete jezdit SUV, budete platit příplatek. Existuje mnoho způsobů, jak dosáhnout racionálních cílů. Nemusíte vymýšlet nové věci, abyste tyto problémy vyřešili. Tento příslib vynálezů – 3D tisk! Domy se budou tisknout! Auta se budou tisknout! Už jste viděli nějaké vytištěné domy a auta? Žijeme v tomto světě přehnaných slibů a klamné pop-vědy. Snažím se ho přivést na skromné koleje reality a zdravého rozumu. Oficiálním cílem v USA je úplná dekarbonizace výroby elektřiny do roku 2035. To je Bidenův program: nulové emise z výroby elektřiny v roce 2035. Země nemá národní rozvodnou síť! Jak chcete dekarbonizovat a provozovat zemi pomocí větrné a solární energie bez celonárodní sítě? A co bude potřeba k vybudování celonárodní sítě ve společnosti NIMBY, jako jsou Spojené státy?
To nevím, ale neexistují věrohodné cesty k dekarbonizaci sítě? Mark Jacobson ze Stanfordu uvedl, že máme většinu technologií, které potřebujeme k výrobě energie v Americe z obnovitelných zdrojů a k zajištění bezpečnosti a stability sítě do roku 2035. Nebo co příklad zemí jako Norsko nebo Namibie, které vyrábějí naprostou většinu energie z obnovitelných zdrojů?
Podívejte se na statistiky Číny. Tato země každoročně přidává gigawatty nových uhelných elektráren. Všimli jste si, že celý svět se nyní snaží získat co nejvíce zemního plynu? Tento svět s fosilními palivy ještě neskončil. Německo po téměř půl bilionu dolarů za dvacet let přešlo z 84 procent primární energie z fosilních paliv na 76 procent.5 Můžete mi říct, jak byste do roku 2030, 2035 přešli ze 76 procent fosilní energie na nulu? Je mi líto, ale realita je taková, jaká je.
Znáte Pascalovu sázku?6
Ano, samozřejmě.
Nemohli bychom o problému dekarbonizace uvažovat podobně? Jako že ano, možná že veškerá snaha o přechod na obnovitelné zdroje energie nebude fungovat, ale potenciální přínos je obrovský. Proč nefungovat podle této logiky?
To je to nepochopení, které lidé mají: že jsme byli liknaví a nedbalí a nic jsme nedělali. Je pravda, že máme příliš mnoho SUV, stavíme příliš mnoho velkých domů a plýtváme příliš mnoho potravin7.
Zároveň však neustále přecházíme a inovujeme. Přešli jsme od uhlí k ropě a zemnímu plynu, a když jsme přecházely na zemní plyn, přešli jsme na jadernou elektřinu a začali jsme stavět spoustu velkých vodních elektráren, které přímo nevypouštějí žádný oxid uhličitý. Takže už desítky let přecházíme na nízkouhlíkové nebo bezuhlíkové zdroje. Navíc jsme spalování uhlíku zefektivnili. Neustále přecházíme na účinnější, efektivnější a méně škodlivé věci pro životní prostředí. Takže ano, plýtvali jsme, ale naši inženýři nespí. Dokonce i ta SUV, jakkoli jsou plýtvavá, jsou stále lepší než před deseti lety. Svět se neustále zlepšuje.
Václav Smil vyučuje na Manitobské univerzitě, na jejíž fakultu nastoupil v roce 1972. University of Manitoba
Přestože se neustále zdokonalujeme, čelíme také bezprostřední katastrofě v podobě klimatických změn. Zajímalo by mě, jestli to lidem ztěžuje internalizaci zlepšování. To mě také nutí přemýšlet o článku, který jste napsal o budoucnosti zemního plynu a v němž jste označil Billa McKibbena za “předního amerického klimatického katastrofistu”.8 Mýlí se?
Co je “bezprostřední”? Ve vědě musíte být opatrní se slovy. Tyto problémy máme od doby, kdy jsme začali ve velkém spalovat fosilní paliva. Neobtěžovali jsme se s tím nic dělat. Pro to neexistuje žádná omluva. Mohli jsme si vybrat jinou cestu. Není to však náš jediný bezprostřední a globální problém. Asi miliarda lidí trpí podvýživou nebo nedostatečnou výživou. Skutečnost možné jaderné války aktuální v těchto dnech. Vzpomínáte si, co se říkalo o Geraldu Fordovi? Neumí chodit a zároveň žvýkat žvýkačku. To je problém dnešní společnosti. Nemůžeme dělat tři věci najednou. Kdo tedy rozhoduje o tom, co je bezprostřední?
To není tak docela odpověď na otázku. Možná jsem použil slovo “bezprostřední” hrubě, ale co třeba slovo “katastrofa”?
Již více než 30 let se globální oteplování dostává na titulní stránky novin. V celoplanetárním měřítku jsme si toho vědomi už 30 let – všechna ta setkání IPCC. Naše emise se každoročně neustále zvyšují. Takže tady je otázka: Proč jsme nic neudělali? Mohl bych vám předložit seznam věcí, které bychom mohli udělat, ale neudělali jsme je. Proč stále říkáme, že je to katastrofální problém, ale nic s tím neděláme?
Kvůli systémové a institucionální setrvačnosti v kombinaci s osobními zájmy, které působí proti změně. Nechcete snad tvrdit, že když jsme v minulosti neudělali dost, nemusíme v budoucnu nic dělat?
Ne. Jen říkám, že jde o naprosto bezprecedentní problém a lidé si neuvědomují, jak obtížné bude se s ním vypořádat. Nemusíte mít 200 zemí, které podepíší „tečkovanou čáru“, abyste snížili emise. Ale musíte mít alespoň všechny velké producenty emisí: Čína, Spojené státy, Indie, Rusko. Jaká je dnes šance, že Rusko, Čína a USA podepíší „tečkovanou čáru“, pokud jde o skutečné snížení emisí do roku 2030? Všimněte si prosím také, že pařížská dohoda neobsahuje žádné právně závazné formulace. V ideálním světě bychom mohli snížit emise, kdybychom se do toho pustili.9 Jde však o to, že to musí udělat všichni tito aktéři společně. Spojíme se a uzavřeme tuto globální dohodu, aby to fungovalo? To je otázka.
Jak tedy chápete riziko změny klimatu? Jsme prostě v háji?
Klíč k pochopení rizika – zapomeňte na změnu klimatu – je velmi jednoduchý. Je to slevování z budoucnosti. Lidé budou každý den jíst vepřové bůčky a pít litr alkoholu, protože radost z jídla a pití převyšuje možnou špatnou výplatu za 30 let. Předpokládejme, že začneme investovat jako šílení a začneme co nejrychleji snižovat emise uhlíku. Prvními příjemci budou lidé, kteří budou žít v 70. letech 20. století, protože to, co už je v systému, je v pořádku. Teplota bude stoupat i v době, kdy budeme tyto emise snižovat. Takže nyní žádáte lidi, aby se v uvozovkách obětovali, zatímco první výhody budou mít jejich děti a skutečné výhody budou mít jejich vnuci. Musíte předělat základní lidské uspořádání v mozku, abyste změnili tuto analýzu rizik a řekli si, že si roku 2055 nebo 2060 cením stejně jako zítřka. Nikdo z nás není nastaven tak, aby takto uvažoval.
Přemýšlím, jestli my dva nemáme jen odlišné představy o lidském chování. Není v naší přirozenosti pomáhat dětem přežít? Nebo nevím, jím mnohem méně masa než dřív; stěhuji se do nového domu a pokukuji po solárních panelech a tepelných čerpadlech. O těchto věcech jsem nepřemýšlel, dokud změna klimatu nezpůsobila společenský bod zlomu. Takže jsem naivní, nebo jste pesimista?
Ano i ne. To záleží na tom, jak to je. Také na tepelném čerpadle není nic špatného, ale pořádná izolace, ta je z dlouhodobého hlediska mnohem lepší. Jde o to, že jsme chamtiví, plýtváme a přitom zlepšujeme účinnost. Tady se stávám pro média nepohodlným, protože nemám jedno sdělení typu “všechno se zlepšuje”. Vidím to jako šachovnici. Lidé se obětují pro naše děti, dělají správné kroky. Ale ti samí lidé, kteří si koupí solární panel a tepelné čerpadlo, si koupí SUV Lidé přestanou jíst maso, pak odletí na dovolenou do Toskánska. Jsme chaotičtí, těžko definovatelní jedinci. Podléháme módním vlnám a rozmarům – v tom je krása lidství. Většina z nás se snaží dělat správné věci v oblasti klimatu, ale je to těžké, když se musíte pohybovat na frontě energií, potravin, materiálů. Lidé si musí uvědomit, že tento problém je bezprecedentní kvůli počtu – miliardy všeho – a tlaku jednat rychle, jako jsme nikdy předtím nejednali. To neznamená, že je to beznadějné, ale je to nesnesitelně obtížnější.
Smil na konferenci v Madridu v roce 2019. Fundación Naturgy
Myslíte si, že v souvislosti se změnou klimatu čelíme civilizační hrozbě?
Na tuto otázku nemohu odpovědět, aniž bych měl definovanou hrozbu. Co to znamená? Viděl jste to na příkladu Covidu: Byl Covid bezprecedentní katastrofou, jak ji mnozí líčili? Nebo to nebylo nic, jak to líčili jiní lidé? Lidé, kteří jsou proti „zamykání“ a maskám, by řekli: Ach, to je další chřipka. Je jasné, že to nebyla další chřipka. Ale stejně tak víte, že to nebyla bezprecedentní katastrofa. Co chcete, abych řekl? Nemohu vám říct, že nemáme problém, protože problém máme. Ale nemohu vám říct, že do příštího pondělí nastane konec světa, protože do příštího pondělí nenastane konec světa. Jaký má smysl, že na mě tlačíte, abych patřil do jedné z těchto skupin? Máme problém; bude těžké ho vyřešit. Ještě obtížnější, než si lidé myslí.
Nutí vás vaše chápání vědeckých poznatků týkajících se energetiky a klimatických změn k nějakému zvlášť politickému směřování?
Ne. žil jsem v nejzápadnější části říše zla, v dnešní České republice. Navždy mě odradili od jakékoli hloupé politiky, protože všechno zpolitizovali. Stejně tak je to teď bohužel na Západě. Všechno je politika. Ne, to není! Můžete být na té či oné straně, ale reálný svět funguje na základě přírodních zákonů a termodynamiky a přeměn energie, a faktem je, že když chci tavit ocel, potřebuji k tomu určité množství uhlíku nebo vodíku. V tom mi nepomůže ani Maova Rudá knížka, ani Putinovy projevy, ani Donald Trump. K řešení našich problémů potřebujeme méně politiky. Potřebujeme se podívat na realitu života a zjistit, jak ji můžeme prakticky ovlivnit.
Jaké jsou tedy prakticky důsledky ruské invaze na Ukrajinu pro zemní plyn? Německo zastavilo plynovod Nord Stream 2 a Spojené státy zakázaly dodávky ruské ropy. Může být důsledkem války urychlení přechodu od zemního plynu?
Ne, zpočátku ne. Jde o množství a o to, jak je zakotvené. Německo právě uzavřelo rozsáhlou dohodu se Spojenými arabskými emiráty o dodávkách kapalného vodíku. Německu se podařilo nahradit velkou část výroby elektřiny větrnou a solární energií.10 Pokud byste si však zapnuli satelity a podívali se právě teď na německý autobahn, po něm se neomezenou rychlostí pohybují miliony aut. To spaluje ropu napravo, nalevo i uprostřed. Slavné německé průmyslové podniky, které vyrábějí sklo, plasty a chemikálie, jedou na zemní plyn. Ke zpracování potřebujete plyn. Ano, Ukrajina přiměje lidi ke strategickému přehodnocení, ale zároveň nemůže postupovat rychle. Německo je národ s přibližně 83 miliony obyvatel. Jestliže polovina z nich používá k vytápění zemní plyn, nemůžete prostě tyto plynové hořáky za rok vytrhat a nahradit.
Existuje však schůdná cesta postavená na spalování zemního plynu, která nás dovede k budoucnosti s menším oteplováním?
To je jedna z věcí, která způsobila obrovské nepochopení: Zemní plyn lze vyrábět správným způsobem. Bohužel je na světě příliš mnoho míst, kde zemní plyn vyrábíme špatným způsobem. Máte příliš volné rozvody, příliš netěsné potrubí a nežádoucí emise metanu. Pokud však vyrábím zemní plyn správným způsobem, jako ve většině případů v USA, pak jej získávám bez těchto prchavých emisí. Kdybych měl na starosti planetu: Nejpraktičtějším krokem ke snížení emisí v posledních 20 letech by bylo urychleně zavřít co nejvíce uhelných elektráren a nahradit jejich výrobu kombinovanými elektrárnami na zemní plyn s účinností 60 procent. Tím by se za posledních dvacet let ušetřily miliardy a miliardy tun oxidu uhličitého.
Na jiném místě jste hovořil o tom, že skutečnou výzvou v oblasti dekarbonizace je rozvojový svět, kde se země budou spoléhat na spalování uhlíku, protože se budou snažit rozjet budování své infrastruktury. Lze však argumentovat tím, že země budující novou infrastrukturu mají pobídky k tomu, aby se orientovaly na obnovitelné zdroje? Existují reálné příklady: Indonésie se zavázala k používání elektromobilů, Thajsko investuje do solární energie.
Čím více fotovoltaiky, tím lépe. Abyste však mohli mít fotovoltaiku ve velkém měřítku, musíte mít propojení. Pokud země nemá žádnou síť nebo má slabou národní síť, jak budete distribuovat elektřinu? Země potřebují elektřinu pro obří závody, pro výrobu chemikálií, zpracování potravin, výrobu textilu. Takže musíte mít fotovoltaiku ve velkém měřítku, což znamená velkou elektrickou síť. Jak říkám, i USA mají slabou aktivní síť.11 Takže zapomeňte na Nigérii. Umístit fotovoltaický panel na střechu je velmi snadné. Vytvořit systém kolem fotovoltaiky pro celou zemi – velmi obtížné. Žádná země na světě dnes nefunguje čistě na fotovoltaiku.
Dnes už ne. Možná zítra.
Zítra také ještě ne. Opět jde o rozsah. Vidíte, že jste se téměř stali obětí. Je to nevyhnutelné, protože v tom žiješ, jsi tím nasáklý, jsi v New Yorku – tohle tlačení lidí na jednu nebo druhou stranu. My nepotřebujeme tlačit na strany. To, co potřebujeme, je nudný, věcně správný a přesný střed. Protože jedině z tohoto středu vzejdou řešení. Řešení nikdy nepřicházejí z extrémů. Nezodpovědné je také konstatování problému způsobem, kdy při bližším pohledu zjistíte, že tomu tak není. Existují miliardy lidí, kteří chtějí spalovat více fosilních paliv. S tím se dá udělat jen velmi málo. Budou ho spalovat, pokud jim nedáte něco jiného. Ale kdo jim dá něco jiného? Musíte si uvědomit realitu světa a realita světa bývá nepříjemná, skličující a depresivní.