Klimatickou žalobu převzalo s ohledem na závažnost plénum Ústavního soudu
Spolek Klimatická žaloba ČR z. s. se žalobou snaží, aby soud uložil státním orgánům konkrétní povinnost: zvýšit národní ambice v snižování emisí skleníkových plynů tak, aby odpovídaly cílům Pařížské dohody a systematicky zavádět adaptační opatření na všech úrovních státní správy a samosprávy. Žaloba také požaduje, aby byl všem subjektům přímo zasaženým klimatickými dopady např. zemědělcům, lesníkům či malým obcím přiznán nárok na nápravu a podporu při zavádění potřebných opatření. Ústavní soud přitom nařídil rozhodování ve velkém senátu pléna, čímž zdůraznil vážnost právních otázek a očekávaný významný společenský dopad konečného rozhodnutí.
Klimatická žaloba spočívá v žalobě mířené proti českému státu z důvodu jeho údajné pasivity v ochraně klimatu a nesplňování klimatických závazků. Žalobci tvrdí, že stát neplní svou ústavní povinnost zajistit právo na příznivé životní prostředí a ochranu zdraví, což zasahuje do práv současné i budoucích generací. Cílem je přinutit stát k razantním opatřením na snížení emisí skleníkových plynů a konkrétním politickým krokům, které by snížily riziko rychlého zhoršení klimatické krize. Kriticky se upozorňuje, že takový soudní zásah může vyvolat nejistotu ve státních rozpočtových a hospodářských plánech, podkopat předvídatelnost legislativy a zvýšit tlak na rychlé environmentální regulace, jež by mohly mít negativní dopad na průmysl, energetiku a konkurenceschopnost české ekonomiky.
Klimatická žaloba představuje specifický právní nástroj, jehož cílem je prostřednictvím soudní moci akcelerovat či vynutit přijetí ambicióznějších opatření v boji proti změně klimatu, často namířený proti státním orgánům, vzácněji i korporacím. Analýza fenoménu klimatických žalob poukazuje na charakteristický rys: snahu přesunout rozhodování o komplexních společensko-ekonomických otázkách, tradičně náležejících demokraticky odpovědným vládám a parlamentům, do soudní sféry. Hlavním cílem těchto žalob, jakožto kategorie, je zpravidla dosažení soudního uznání, že stávající klimatická politika státu je nedostatečná k naplnění jeho mezinárodních závazků např. Pařížská dohoda nebo ústavních povinností chránit zdraví a životní prostředí občanů, a následně vynucení konkrétních, soudem nařízených opatření jako např. rychlejší dekarbonizace nebo stanovení přísnějších emisních cílů. Pro českou ekonomiku, silně závislou na průmyslu a energetice s historicky vysokou uhlíkovou stopou, představují úspěšné klimatické žaloby významné riziko. Mohly by vést k náhlému a soudně vynucenému zpřísnění regulací, jež by bez dostatečného času na adaptaci a transformaci výrazně zvýšily náklady klíčových sektorů – energetika, těžký průmysl, doprava a ohrozily konkurenceschopnost exportně orientovaných firem, v konečném důsledku mohly přispět k růstu cen energií pro domácnosti i podniky, případně k sociálně-ekonomickým turbulencím v regionech závislých na tradičních odvětvích. Kritici také argumentují potenciálním narušením investiční jistoty a demokratické legitimity při formulování tak zásadní politiky.
Řízení před Ústavním soudem
Právě výjimečný význam této žaloby a závažnost otázek, které řeší mj. vymezení pravomocí moci soudní a výkonné v oblasti klimatické politiky, rozsah ochrany základních práv před dopady změny klimatu, podtrhlo nedávné rozhodnutí Ústavního soudu České republiky. Předseda Ústavního soudu, Josef Baxa, nařídil, aby se věcí zabývalo plénum – velký senát Ústavního soudu. To znamená, že místo obvyklého tříčlenného senátu bude případ projednávat a rozhodovat o něm rozšířené plénum složené z celkového počtu 15 soudců, usnášeníschopné při minimálním počtu 10 soudců. Tento krok je vyhrazen pouze pro nejzávažnější případy s mimořádným společenským dopadem, které vyžadují širokou diskusi a mají potenciál vytvořit zásadní precedens. Rozhodnutí velkého senátu Ústavního soudu v této věci bude mít proto zásadní význam nejen pro českou klimatickou politiku, právní řád a ekonomiku, ale pravděpodobně ovlivní i další podobná řízení v Evropě, a stane se tak klíčovým milníkem v právním vymáhání klimatické odpovědnosti států.
Každý návrh na zahájení řízení je přidělen podle klíče stanoveného rozvrhem práce jednomu ze soudců, který pak vystupuje jako soudce zpravodaj – shromažďuje podklady pro rozhodnutí a předkládá návrh na rozhodnutí, případně rozhodne ve stanovených případech sám o odmítnutí návrhu na zahájení řízení.
Plénu jsou zákonem o Ústavním soudu vyhrazena rozhodování o zrušení zákonů nebo jiných právních předpisů nebo jejich ustanovení, o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky, o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny nebo Senátu, o ústavnosti rozhodnutí týkajího se rozpuštění nebo činnosti politické strany, o některých záležitostech týkajících se přistoupení České republiky k Evropské unii.
Dále je plénum příslušné rozhodnout o senátních věcech, ve kterých soudní senát nerozhodl, protože žádný návrh na usnesení nezískal většinu hlasů. Plénum je dále příslušné rozhodovat o právním názoru senátu, který se odchyluje od předchozího nálezu Ústavního soudu, dále o obnovení řízení a o všech věcech, o kterých si rozhodování vyhradí. Dále plénum rozhoduje o organizačních záležitostech senátu, jmenování senátů a pravidlech rozdělení agendy mezi ně.
Plénum Ústavního soudu rozhoduje většinou hlasů, ke zrušení zákona a v některých jiných případech je však třeba k přijetí rozhodnutí dosažení kvalifikované většiny alespoň devíti hlasů.
Rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná a nelze se proti nim odvolat.
Vyjádření přítele soudu amicus curiae Vladimír Šefrna, LL.M. adresované Ústavnímu soudu ve věci Klimatické žaloby.
Co je institut amicus curiae?
Institut přítele soudu – amicus curiae sua sponte označuje situaci, kdy nezávislý odborník či subjekt, který není účastníkem řízení, předkládá soudu své stanovisko, aby obohatil soudní rozhodování o specializované poznatky či širší společenský kontext. V českém právním řádu a především v praxi Ústavního soudu, není institut amicus curiae sua sponte či amicus curiae brief explicitně zakotven v procesních předpisech, přesto se ustálila tradice tzv. přátelských stanovisek soudu, která mohou být podána voluntárně a nepodléhají formálnímu vyzývacímu řízení ze strany soudu. Díky tomuto institutu může vrcholný soud získat externí vědecké, právní či ekonomické poznatky, jež doplňují argumentaci stran a přispívají ke komplexnějšímu posouzení ústavních či významově složitých otázek, aniž by docházelo k narušení zásady rovnosti účastníků a dělby moci. Ve výsledku tak amicus curiae přináší praxi českého soudnictví flexibilní nástroj pro uchopení odborných postřehů a veřejného zájmu, čímž se zvyšuje kvalita i legitimita soudních rozhodnutí.
Přítel soudu amicus curiae Vladimír Šefrna, LL.M. – člen think-tanku Realistická energetika a ekologie z.s. předkládá sua sponte Ústavnímu soudu České republiky, k rukám soudkyně zpravodajky JUDr. Veroniky Křesťanové, Dr., vlastní odborné stanovisko ve věci ústavní stížnosti spolku Klimatická žaloba ČR z. s., které zkoumá zásadní právní i praktické důsledky návrhu předkladatelů. Šefrna jako přítel soudu vymezuje, že žaloba spolku Klimatická žaloba ČR z. s. na nečinnost správních orgánů nevede k pouhému přezkumu již vydaných rozhodnutí, ale fakticky směřuje k zavedení nových zákonných zákazů a povinností pro každého občana.
Načítání...
Načíst dokument znovu 
Otevřít v nové kartě
Přítel soudu upozorňuje, že mezinárodně smluvně stanovené rámcové cíle nelze proměnit v přímé závazky, aniž by byla narušena ústavní rovnováha moci a demokratická participace.
Pařížská dohoda je v právním řádu pouze normou aplikačního charakteru a neústavní výklad nebo přímé vynucování jejích cílů by neúměrně omezilo suverenitu Parlamentu ČR a jeho rozhodovací prostor.
Soud je proto vyzván, aby při ochraně základních práv a svobod zůstal striktně v mezích své ústavní kompetence a ctil princip dělby moci. Přítel soudu dále důrazně rozvádí, že racionální politiku ochrany klimatu doprovází řada protichůdných hledisek: musí zohlednit vědeckou nejistotu při modelování dlouhodobých klimatických trendů, fyzikální limity nestálých obnovitelných zdrojů a pozorované dopady na energetickou stabilitu, ale i humanitární rizika spojená s nedobrovolnou dětskou prací v těžbě klíčových surovin potřebných pro rozvoj elektromobility a energetiky z OZE. Objevuje zde rovněž alibistické tendence některých subjektů vytvářet pseudovědeckou narativní hegemonii, která neumožňuje soudnímu orgánu zvážit alternativní výklady a podrobit je přísnému kritickému přezkumu.
Vzniklé rámce potvrzují, že Ústavní soud nesmí přejmout roli vedlejšího zákonodárce a nahrazovat svobodně volený Parlament při tvorbě veřejných politik. Proto amicus curiae navrhuje plénu Ústavního soudu, aby byla ústavní stížnost zamítnuta; současně žádá soud, aby vyzval zákonodárce k projevení vlastní vůle prostřednictvím demokratických procedur, odborných posouzení a veřejných konzultací. Ústavnímu soudu doporučuje formulovat jasné principy, podle nichž mají být mezinárodní závazky interpretovány s ohledem na zásady proporcionality, právní jistoty a participace všech dotčených skupin. Kritizuje spěch při prosazování ambiciózních ekologických opatření pod tlakem ideologicky podbarvených narativů, které nejsou v souladu s požadavky na reálnou energetickou bezpečnost, ani neberou na zřetel sociální důsledky urychlené dekarbonizace. Místo toho amicus curiae žádá respektování ústavní identity České republiky, zachování svobody jednotlivce a posílení transparentnosti při rozhodování o zásazích do životního prostředí, aniž by došlo k porušení ústavních práv a základních demokratických principů.
PhDr. Milan Smutný, MBA – v letech 1988-1990 zpravodaj ČTK ve Vietnamu a Kambodži – mluvčí think-tanku Realistická energetika a ekologie, z.s.
Milan Smutný doplňuje vyjádření: “Pro zelené extremisty jsou vlastně Rudí Khmerové vzorem: odstranili průmysl, peněžní směnu a inteligenci a jediným způsobem práce, obživy i života byla práce s motykou od východu do západu Slunce. Strana a komuny určovaly sňatky a místo rodičů vychovávaly děti vymýváním jejich mozku zrůdnou maoistickou ideologií. Takže Kambodža druhé poloviny 70. let byla prvním bezemisním státem na světě, kde ovšem jaksi byly navíc 3 miliony lidí, kteří byli brutálně zavražděni včetně žen a dětí. Počet obyvatel Kambodže klesl při této strašlivé genocidě vlastního národa ze 7 na 4 miliony za 44 měsíců. Takže já nazývám dnešní eurounijní levičáckou úderku s narativem „očekávané klimatické hrůzy“ a požadavky na prudké zchudnutí občanů EU emisními daněmi Zelenými Khmery. Vždyť likvidace průmyslu u nás i jinde ve světě je již skutečností, mediálně kontrolovaná „jediná zelená pravda“, kdy ostatní jsou dezinformátory, když zpochybní klimatickou hysterii, také.”
Mgr. Vendula Zahumenská, Ph.D. na svém blogu nešetří kritikou vůči amicus curiae Masarykovy univerzity a Univerzity Karlovy.
„Ústavní soud se už řadu měsíců šmrdolí s tzv. klimatickou žalobou, což je taková politická hra na to, jak moc je ČR světová a uvědomělá a jestli se odhodlá ve jménu boje s CO₂ něco udělat nebo ne. S ochranou životního prostředí to samozřejmě nemá nic společného, protože příroda je všem ukradená – o tu tady nejde. Nyní dostali prostor akademici, tedy experti, jimž máme naslouchat. Soudu zaslali podporující stanoviska, která mají soudce z Joštovy přesvědčit, že když klimaochráncům nevyhoví, jsou dozajista horší než podporovatelé Putina.“
https://www.blogosvet.cz/article/co2-a-univerzita-jste-pro-nas-luza-s-nizkymi-cili-H4bzd
V Arnice působí od jara 2012 jako právnička Centra pro podporu občanů. Zabývá se především územním plánováním a účastí veřejnosti v rozhodovacích procesech. Předtím šest let pracovala v Ekologickém právním servisu, nejdřív jako dobrovolnice během studií, po promoci nastoupila jako právnička.
Věnuje se také výuce environmentálního práva na Fakultě sociálních studií a na jaře 2014 dokončila doktorské studium na katedře práva životního prostředí Masarykovy univerzity v Brně.