Plán na náhradu uhlí sice máme, ale ….
Závěry Uhelné komise, která doporučila Vládě ČR ukončit využívání uhlí v roce 2038 za podmínky realizace jejich náhrady, jsou podle spolku realistická energetika a ekologie realistické. Chybí však konkrétní návrh postupu náhrady uhelných zdrojů i analýzy, kolik bude transformace stát, jaké bude mít sociální dopady hlavně v uhelných regionech, jak se jim bude čelit a jaký bude její skutečný celkový dopad na snižování emisí.
„Je bezpodmínečně nutné, aby takové podklady a plán urychleně vznikly. Musí být zajištěny stabilní dodávky elektřiny a tepla pro domácnosti i firmy, a to za dostupné ceny. Výstavba nových zdrojů bude trvat roky, nikdo neví, na kolik vyjde peněz, v případě plynu nikdo ani neví, zda vůbec povede ke snížení emisí. Těch neznámých je příliš mnoho, stejně jako příkladů ze zahraničí, kde zvyšování podílu obnovitelných zdrojů vedlo k výraznému zdražení elektřiny, nebo dokonce k výpadkům dodávek,“ uvedl předseda spolku Realistická energetika a ekologie Jaroslav Čížek.
„Jsme v situaci, kdy musíme v příštích letech kromě jaderných bloků v Temelíně nahradit téměř veškerý náš výkon. Vedle uhelných elektráren budou totiž dosluhovat i jaderné bloky v Dukovanech, ale i solární elektrárny. Je to obrovský úkol. Měli bychom plánovat a stavět nové zdroje, což bohužel zatím neděláme. Stále není určen způsob výběru dodavatele a přesné nastavení podmínek pro výstavbu nového bloku v Dukovanech. Není tak jisté, zda se alespoň ten před rokem 2038 dokončí. Místo toho, určujeme hypotetické datum, kdy vypneme zdroje, které máme, aniž tušíme, jestli si to vůbec budeme moci dovolit. Proto je ta podmínka na realizaci náhrady před odstavením správná,“ řekl jeden za zakladatelů spolku Vladimír Wagner.
Realistická energetika a ekologie upozorňuje, že při unáhleném odstavování uhelných elektráren opravdu hrozí nedostatek elektřiny. Analýzy ČEPS jednoznačně ukazují, že v příštích letech totiž nebude možné spoléhat na import elektřiny ze zahraničí. V žádném z okolních států se nepředpokládají významné přebytky instalovaného výkonu, ale spíše tendence řešení případného nedostatku dovozem. Odkud, když všichni uvažují stejně, je tedy velkou záhadou. Uhelné elektrárny i teplárny tak bude možné odstavovat až v okamžiku, kdy za ně bude náhrada.
Pokud měla komise rozhodnout nyní, jsou její závěry s podmínečným termínem v roce 2038 velmi rozumné. Zároveň však souhlasíme s vyjádřením Jana Rovenského, že řada analýz nebyla dokončena. Jde o vyhodnocení dopadů na dotčené regiony, dopady na zaměstnance uhelného průmyslu, dopady na životní prostředí, dopady na veřejné zdraví, dopady na provozovatele a dopady na veřejné rozpočty a dopady na teplárenství. V takovém případě by možná bylo vhodnější, jak navrhuje pan Rovenský, rozhodnutí odložit na dobu, kdy budou tyto studie a učiněny jasné kroky k budování nízkoemisních zdrojů. I z toho je vidět, že pozdější termín rozhodnutí komise i odchodu od uhlí je realističtější a vhodnější.
Ano dekarbonizaci v maximální možné míře a maximální možnou rychlostí, ale pouze promyšleně a cílevědomě, abychom neskončili ve stejné pasti, jako s biopalivy nebo podporou fotovoltaiky. Ano, pokud zajistíme elektřinu z jiných nízkoemisních zdrojů, žádné bezemisní totiž navzdory některým tvrzením ve skutečnosti neexistují. Ano, pokud naše údajná emisní čistota nebude založena na devastaci životního prostředí. Ano, pokud se nebudeme před deštěm schovávat pod okap, o ničem jiném totiž nahrazení uhlí, které mají naše elektrárny tzv. pod komínem, ruským plynem někde ze Sibiře, z pohledu konečného příspěvku ke skleníkovému efektu, není. Klidně je možné odejít od uhlí i dříve, ale musíme vědět, do čeho jdeme, jaká rizika máme před sebou, a jak se s nimi vypořádáme, pokud se naplní.