S velkou pravděpodobností zbývá už pouze pár desítek hodin do chvíle, kdy bude Uhelná komise hlasovat o finálním znění doporučení vládě ve věci útlumu těžby a spalování hnědého uhlí. Toto doporučení bude nejspíš obsahovat termín úplného útlumu a rovněž harmonogram, podle nějž by se ke zmíněnému phase-outu mělo směřovat.
Podle všech dostupných informací se členové komise nacházejí v nezáviděníhodných kleštích. Na jedné straně je zde nezpochybnitelná nutnost zajistit spolehlivé dodávky elektrické energie i tepla za dostupné ceny, na straně druhé stojí závazky České republiky v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. Mají přitom na bedrech obrovskou zodpovědnost o budoucnost české energetiky a tím i životy nás všech.
Příklady ze zahraničí jasně ukazují, že skloubení těchto dvou požadavků je mimořádně složité. V sousedním Německu s sebou energetická transformace nese ohromné náklady pro státní rozpočet i spotřebitele. Ještě více alarmující jsou však zkušenosti například z několika států na jihozápadě USA v čele s Kalifornií, kde museli z důvody nestabilních dodávek elektrické energie přistoupit dokonce k jejich přerušování. Připomeňme přitom, že jak Německo, tak například zmíněnou Kalifornii můžeme počítat k nejbohatším regionům naší planety, které mají navíc velmi příhodné podmínky pro rozvoj obnovitelných zdrojů. Česká republika takto příhodné podmínky bohužel nemá, navíc kupní síla obyvatelstva je zde citelně nižší. Stojíme přitom před úkolem nahradit více než dvě pětiny výroby elektrické energie a tři pětiny tepla z uhlí. A nelze zapomínat, že v dohledné době budeme nuceni nahradit i stávající bloky v Dukovanech a rovněž dosluhující fotovoltaické elektrárny. Jsme přitom v situaci, kdy se u nás v posledních letech nové energetické kapacity téměř nestavěly. A je zde řada varovných indicií, že nastartovat jejich výstavbu nebude vůbec jednoduché.
Premiér Andrej Babiš již oznámil, že je nutné odložit vypsání vývěrového řízení na dodavatele nového bloku JE Dukovany, objevily se otazníky nad financováním solárních parků na plochách zemědělského půdního fondu, kam nespadají jen území pro pěstování plodin, ale také všechny nevyužívané, znehodnocené plochy po bývalých továrnách, skládkách nebo dolech. Přitom, pokud bychom měli výkon uhelných zdrojů nahrazovat pomocí OZE, znamenalo by to pokrýt fotovoltaickými panely všechny střechy domů, brownfieldy i valnou většinu vodních ploch, a na každých 10 km2 by musela vyrůst alespoň jedna větrná elektrárna. Zkušenosti i v Německu přitom ukazují, na jaké problémy výstavba větrných elektráren na pevnině a tudíž v blízkosti sídel naráží. Plánovaný rozvoj OZE a decentrální výroby dokážou zkrátka k řešení zabezpečeností dodávek elektřiny přispět pouze v omezené míře. Jako velmi problematická se jeví i možnost nahradit uhelné zdroje plynovými, když plyn, coby fosilní palivo rovněž s vysokou pravděpodobností nebude možné financovat s transformačních fondů EU, navíc by se zvýšením jeho spotřeby zvýšila i energetická závislost země. V neposlední řadě by v případě plynu těženého v zahraničí a přepravovaného na velké vzdálenosti, byl oproti využívání tuzemského uhlí velmi pochybný i přínos v oblasti snižování emisí. S ohledem na vývoj výkonových bilancí okolních zemí v našem regionu nelze pro zajištění bezpečné a spolehlivé dodávky spoléhat ani na import.
Závěr:
Z výše uvedeného vyplývá, že se nacházíme v situaci, kdy by jakékoli unáhlené odstavování stávajících zdrojů energie mohlo vést k fatálním důsledkům, mezi něž patří dramatické zvýšení cen či dokonce ohrožení spolehlivost dodávek. Žádný zodpovědný člen Uhelné komise toto nemůže připustit. Naše životy jsou na spolehlivých dodávkách elektřiny i tepla až příliš závislé.
Realistická energetika a ekologie z.s. proto Uhelné komisi důrazně doporučuje, aby neurčovala konkrétní termín útlumu od uhlí, ale podmínila jej, stejně jako harmonogram odstavování jednotlivých zdrojů, výstavbou nových zdrojů o dostatečné výkonové kapacitě. To v důsledku znamená vytvořit plán výstavby nových energetických zdrojů, který bude podložen analýzou ekonomických dopadů a rovněž analýzou dopadů na životní prostředí a snížení emisní zátěže.
Jedině takový postup zaručí, že se nedostaneme do situace, kdy 1) Nebudou zaručeny stabilní dodávky elektrické energie a tepla; 2) Výstavba a výroba elektřiny a tepla z nových zdrojů bude mít dramaticky negativní dopad na státní rozpočet resp. ceny energií pro spotřebitele; 3) Snížení emisní zátěže nebude odpovídat vynaloženým prostředkům.