Kdyby od samého vzniku naší planety trvale neprobíhaly klimatické změny, nevznikl by tu nikdy život, tedy ani my. Že naše chování nemá na planetu právě blahodárný vliv, to je nabíledni. Co ale s tím? Hlavně nedělat nesmysly!
Zvyšování obsahu oxidu uhličitého v atmosféře a s tím související nárůst teploty jsou měřitelnými a tedy nezpochybnitelnými fakty, stejně jako skutečnost, že se v historii Země neustále opakují. Vzhledem k tomu, že i člověk je integrální součástí ekosystému, je rovněž neoddiskutovatelné, že na tento systém musí mít naše chování vliv. Lze tedy pouze polemizovat, do jaké míry se na tomto negativním vývoji podílíme a zda je v našich silách jej nějak ovlivnit a negativní trendy zvrátit. I když je naděje pravděpodobně velmi malá, máme vůči budoucím generacím minimálně morální povinnost, abychom se tímto problémem seriózně zabývali. Případné pokusy o řešení však musí respektovat přírodní zákony, vycházet z reality života a v žádném případě nesmí přispívat ke zhoršování současného vývoje.
Dosavadní dlouholeté neúspěšné pokusy o vyřešení problému ukazují, že příčinou je zcela utopická víra v možné odtržení celosvětového hospodářského růstu od spotřeby energie. Jde o fatální mystifikaci, protože lze dosáhnout pouze jednoho nebo druhého. Daří-li se nám to např. na úrovni EU, není to důkazem platnosti v celosvětovém měřítku. Skutečnou příčinou tohoto lokálního úspěchu není nic jiného, než změna struktury ekonomiky – od výroby ke službám, od hutí k bankám. Dlouhodobý světový vývoj spotřeby primární energie, HDP a emisí CO2 ukazuje, že jediným obdobím, kdy dochází ke snižování emisí, je období s poklesem HDP a s tím spojeným snižováním spotřeby primární energie. Velmi dobře je tato korelace vidět v období krize 2008-2009.
Prosazovaná opatření, založená na snaze o snižování spotřeby energie prostřednictvím zvyšování energetické účinnosti, neúčinné obchodování s emisemi nebo tzv. uhlíkové daně, jako se o to naposledy pokusil prezident Macron, nepřinášejí předpokládané výsledky, protože je prostě přinést nemohou. Jejich efekt je navíc přesně opačný a jak ukazuje poslední dění ve Francii, jsou pro veřejnost zcela nepřijatelné.
Tento jev, kdy technologický pokrok přinášející větší efektivitu při využívání určitého zdroje (účinnost), ji místo očekávaného poklesu spotřeby paradoxně zvyšuje z důvodu větší poptávky, je znám od roku 1865 jako Jevonsův paradox. V roce 1992 je dokonce popsán jako Khazzoom-Brookesův postulát, kdy zlepšení energetické účinnosti, které je z nejširších důvodů ekonomicky odůvodněné na mikroúrovni, vede k vyšší úrovni spotřeby energie na makroúrovni. Je to úplně stejné, jako když někdo nezná nebo ignoruje zákony termodynamiky a rozhodne se sestrojit Perpetuum mobile. Výsledkem jeho snažení bude vždy pouze fiasko.
Učebnicovou ukázkou absurdity argumentů obhájců šetření energií, je konkrétní příklad ze švýcarského referenda o novém energetickému zákonu v roce 2017. Za plýtvání teplem prý může rodina zbytečně zaplatit až 3 200 CHF za rok a tak nebude mít na dovolenou. Jakou dovolenou a s jakými dopady? Týdenní okružní plavbu po Karibiku lodí, která produkuje stejně emisí jako 20 milionů dieselových Passatů.*)
Základním předpokladem k vyřešení jakéhokoliv problému, je pravdivé popsání skutečnosti a respektování poznaných zákonitostí. Musíme si tedy přiznat, že náš současný blahobyt je založen pouze na nadspotřebě a nadvýrobě. Jsou to pouze dvě strany jedné mince. Stejný člověk, který chce, aby zakoupený spotřebič vydržel co nejdéle, si to myslí pouze jako spotřebitel, ale už si to nemyslí, pokud se podílí na jeho výrobě (viz krize 2008-2009 a přijímaná opatření typu tzv. šrotovného). Bez poznání pravdy a ochoty k jejímu přijetí žádná cesta vpřed nikdy nevedla a nikdy nepovede.
Chceme-li zajistit na jedné straně naplňování cílů udržitelného rozvoje 2015-2030 OSN, což je také podmínkou pro snížení tlaku na migraci způsobovanou chudobou a současně eliminovat alespoň část emisí s tímto růstem zákonitě spojených, neobejde se to bez potřeby stále většího množství energie. To prostě vychází z platných fyzikálních zákonů, které známe i jako staré české přísloví, že bez práce nejsou koláče. Stačí si do tohoto přísloví dosadit definice práce a energie.
Bohužel veškerá dosavadní snažení v této oblasti jsou pouhou ukázkou toho, čemu se říká „přání otcem myšlenky“ a pokusem o vyřešení neexistující kvadratury kruhu, hledání podmínek pro sestrojení Perpetua mobile nebo vyvracení teorie relativity. A přesně tento přístup je vidět ve všech materiálech, zdůvodňujících přijetí např. zimního energetického balíčku, snižování emisí automobilů, energetické náročnosti budov a celého tzv. ekodesignu.
Existuje tedy nějaké řešení, které dává smysl a může zajistit trvalý stabilní zdroj energie a opravdu radikálně snížit emise? Možnou a zřejmě jedinou cestu ukazuje pohled na historický vývoj energetiky a emisí CO2 ve Francii. V celém spektru možných dopadů je tímto ověřeným a nejbezpečnějším řešením jaderná energetika, a to nejenom pro výrobu elektrické energie, ale pravděpodobně i pro eliminaci katastrofálních emisí způsobovaných mezinárodní námořní dopravou, vyvolanou a současně zajišťující celosvětový ekonomický růst, tedy plnění oněch cílů udržitelného rozvoje.
Již tedy není žádný čas a prostor pro plýtvání energii a finančních zdrojů ve výši mnoha stovek miliard korun, kdy budeme muset na ušetření 1,- Kč vynaložit investice ve výši 10,- Kč na nikam nevedoucí utopické pokusy o šetření energií nebo rádoby samospasitelné obnovitelné zdroje, které nám jinak budou zákonitě chybět na jiná potřebná a nezbytná opatření, jako je např. zajištění dostatku vody.
*)
Die Fakten sprechen für sich: Täglich verlassen rund 450 Kilogramm Feinstaub die Schornsteine der „Harmony of the Seas“. Das entspricht dem Ausstoß von unglaublichen 21,45 Millionen VW Passat Variant 2.0 TDI mit 190 PS.
Zdroj: https://www.autozeitung.de/21-millionen-passat-193186.html